Duben 2009

Je toho moc nebo snad málo?

26. dubna 2009 v 18:10 | Slečna barevná |  Den po dni
Netuším jak začít.. Přestože bych vám všem ráda dala vědět o tom jak se mám. Jednou bych konečně chtěla napsat nějaký smyslupný článek, který by nebyl jen plný keců.
Asi jsem nikdy pořádně psát neuměla.. A nikdy umět nebudu.
Balancuju na okraji všeho... Stále se odhodlávám jít dál a dál.. Nekonečnou cestou zvanou život...
Neustále mě překvapuje co se děje... Dějou se věci co by mě nikdy nenapadly... Občas je mi fajn...
Například v pátek mě můj drahý nejlepší kamarád vytáhl na zahradu k další kámošce, kde byli mý spoluškoláci o rok starší odemě... Grilovalo se, bublala se vodárnička a popíjela se domácí slivovice.
Při takovýchhle chvílích člověk úplně vypustí problémy.. A prostě jen tak pokecá o všem možném se všemi. Pozná lidi, které nezná moc dobře líp... a tak dál... Po xxx štamprličce se i uvolní... A problémy jsou pryč... Dokonalá je pak i noční cesta domů na tyčce od kola mého věrného kamaráda, který mě vždy doprovodí až k domu... Když ulehnu do postele.. Motá se mi hlava, ale tak hezky... A říkám si jak je všechno fajn... A pak jsou taky chvíle, kdy jen tak sedím a přemýšlím co bude dál... Chvíle kdy jsi připadám absolutně sama, smutná, nepochopená... Chybí mi obejmutí, pevný stisk dlaně, polibek, slova útěchy, kapička lásky... A byla bych šťastná?
určitě by se zase našlo něco co by k té dokonalosti zvané štěstí chybělo...

štěstí je jako mozaika ve které pokaždé nějaký dílek chybí... a my nikdy nebudeme 100% šťastní..

občas si připadám jako kdybych patřila do jiné doby... Nepochopená a nechápající tenhle svět...
Mít tak kouzelnu hůlku věděla bych co si přát...

Ještě že se zde najde alespoň pár andělů, které nazýváme přátelé... A ti se nás snaží podržet v každé situaci.

Asi by to chtělo si přestat neustále stěžovat.. Je mnoho věcí, které jsou důležité.. takže si sestavím osnovu co teď musím všechno udělat.. :
  • Musím pořádně máknout ve škole nejvíc ze všeho bych si přála mít zpátky svoje dobré známky takže nastane boj o vyznamenání.
  • což znamená, že bych měla asi ihned vstát od PC a otevřít si sešit ekonomiky a psychologie a naučit se to na zítřek
  • nutně už si musím zjistit jak to vypadá s letní brigádou
  • musím se domluvit s někým a jít zase někam ven protože mě to vyprošťuje z depky
  • chci si koupit něco hezkého pro radost
  • přestanu se přejídat a pak naopak nejíst vůbec...
  • nebudu všechno tak moc řešit
  • vyseru se na něho když jsem mu ukradená bude on mě taky
  • řeknu všem co si o nich myslím
  • budu se smát smát a smát...
začnu bojovat proti špatné náladě...

Hluboko...

16. dubna 2009 v 15:32 | Slečna barevná |  Den po dni
a stále víc a víc uzavřená, maniodepresivní slečna barevná, nemá chuť odrážet se odedna a padat znovu hlouběji... Opuštěná napospas propasti...

Protože Chuck Noris rozbrečel cibuli

7. dubna 2009 v 17:02 | Slečna barevná |  Den po dni
blbý nadpis... ale někde jsem objevila sbírků vtipů o Chuckovi a asi je sem někdy dám..
Příště... Jen vás chci seznámit s jistou situací, se kterou se stále snažím nějak vyrovnávat a to..
Zklamání.. Pan xxx se kterým jsem měla schůzku mi neudělal v hlavě pořádek ba naopak a tak jsem se rozhodla to zkusit a přímo se ho zeptat jak to mezi náma vidi.. že se zřejmě snažím zbytečně..