V zajetí vlastní pocitů

18. května 2014 v 22:34 | Slečna barevná
Vstala jsem z mrtvých? Ale kdepak, jen to stálo za míň než čárku tady na blogu. A přitom se toho stalo tolik. Už jste někdy zažili pocit, kdy se vám splnilo, co jste si vždy přáli? Bylo to nejtajnější přání, které jste nevyslovili nahlas ani sami před sebou. Pohrávali jste si s myšlenkou, jak by to asi vypadalo, kdyby... Pro jistot jen ve snech......... Ono se to stane a pak?


Chci vždy všechno. Tady a teď. Teď hned! Dokážu se pro danou věc nadchnout tak, že ztratím rozum vidím jen světýlka a ženu se za tím po hlavě... až sletím přímo nahubu. Chybí mi nadhled. Příliš mnoho od všeho očekávám. A pak bývám zklamaná. Snažím se míň očekávat, víc dávat, než brát, ale zatím je to pořád ve fázi učení.....

Nevím, co jsem já kráva naivní čekala... Že když se s ní rozejde automaticky se z milenky stane přítelkyně? Povýším na post té první? Místo toho přišel chlad... Odstup. Méně něžností... Ležíte 3. noc vedle člověka, který vás neuvěřitelně přitahuje a nedojde k sexu? Nadšení z toho, že bych s ním mohla trávit čas na letních dovolených a celé mé nadšení o tom, že bych se třeba časem mohla k němu nastěhovat a začít žít tu svou pohádku........... opadá, chladne....

Myslela jsem si, že jsem se v roli "té druhé" naučila ledasco zkousnout, ale asi nikdy nepřekousnu to, že jsem ve skutečnosti jen živá hračka. Zábava na trávení volného času. Možná jakýsi zvedač sebevědomí.

Zachází semnou jako s kusem hadru, jsem jako hračka luskne, poskočím, přiletím splním přání páníčka, pobaví se... luskne podruhé a já jako spráskaný pes odejdu. Teď se směj, nebuď smutná, budeme se bavit. A teď tě zase neznám dělej si co chceš, jdi třeba doprdele.........

Když vnímám ta slova, která tady vypouštím ze sebe chce se mi brečet. Tohle mi opravdu stojí zato? A víte co? Mě prostě stojí. Já ho miluju. Miluju víc, než svou hrdost. Víc než cokoliv na světě. Brala jsem jako výhru,že by teď mohl být jen můj. Spadl mi vyloženě kámen ze srdce, že se nebudu stýkat se zadaným chlapem, ikdyby semnou teda nechodil... bude to nezávazné, ale tak nějak jinak........

Ve skutečnosti si maluji zámky o společné budoucnosti. Občas mi svitne z jeho chování nějaká naděje. A pak mi oznámí, že mi musí vzít klíč od jeho bytu a já cítím, jak to semnou vše neskutečně cloumá.
Do toho začlo posrané zkouškové a zatím nevím, jak to vše zvládnu. Když je fajn vidím krásnou vidinu nádherných prázdnin s ním, která by mě motivovala ať všech 11 předmětů zdárně ukončím co nejdřív, ale někdy je to pěkně na sračku. Třeba jako teď.

Může mě někdo z vás pochopit, nebo se budete přiklánět ke kamarádkám, které už možná i vzdaly snahu vysvětlovat mi, proč to s ním nemá cenu a jen mě trápí? Pokud je to to druhé tak to ani neříkejte, já to totiž vnímám.

Kdybych byla kostka ledu, vysublimuji. Bohužel nejsem kostka ledu a mám city a není mi to jedno. Kopu kolem sebe. Hádám se s nejbližšími. Nenalézám pochopení a klid ani doma. Říkám si, že kdo chce psa bít, hůl si vždy najde....... Šla bych nejradši spát... Vzbuďte mě, až bude po všem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna barevná Slečna barevná | 18. května 2014 v 22:42 | Reagovat

a ještě mě napadlo:

Nezdar je neodvratný. Nevyhnutelný. Ale nezdar by nikdy neměl mít poslední slovo. Když něco chcete, musíte vydržet. Všechny překážky a pokora… Nesmíte vzít “ne” jako odpověď a přijmout to, co se naskýtá. Nikdy se tomu nepoddat. Vstaňte. Postavte se a přijměte to

2 Es. Es. | Web | 4. června 2014 v 15:33 | Reagovat

city jsou záludná věc.. mohla bych říct, aby ses na něj vykašlala, že to nemá cenu.. jenže co když třeba otočí o 180 stupňů, a všechno bude lepší.. přála bych Ti to :-)

3 Bára Bára | Web | 16. dubna 2015 v 11:43 | Reagovat

V našem Eshopu Oriflame máte možnost nakupovat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Vytvořte si vlastní číslo zákazníka na http://oriflame24.shop.oriflame.cz/ a vyberte si z naší nabídky výrobků Oriflame CZ.

4 H. H. | Web | 3. července 2015 v 1:24 | Reagovat

Strašně moc mi chybí naše blogové časy! Chtěla bych se s tebou někdy potkat a o všem tomhle si s tebou popovídat a snažit se ti poradit. Nemá cenu psát ti ty komántáře jako "bude líp". Protože my žijeme teď a teď si to musíme užívat, i když je to někdy těžké! Věřím, že za tu dobu od tvého posledního článku jsi na vše už přišla a jsi teď nejšťastnější ze všech, protože ty si to zasloužíš! :) Ale stejnak bych byla ráda kdyby jsi se někdy ozvala :) Budu čekat! ;)

5 TomkoE TomkoE | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 12:58 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

6 little.hedgehog little.hedgehog | E-mail | 3. února 2017 v 10:40 | Reagovat

Ahoj, našla jsem tenhle článek až teď, hooodně dlouho po tom, co jsi ho psala, takže vůbec netuším, v jaké situaci jsi teď, ale každopádně asi ani netušíš, jak moc ti v tomhle rozumím! Úplně se v tom vidím. Momentálně prožívám něco dost podobného. Vím, jaké to je, mít pocit, že jsi pro někoho jen "hračkou", ale zároveň se bát, že když mu řekneš, co tě trápí, přijdeš o něj. Prostě taková ta nepříjemná bezvýchodná situace. Ničí tě to, ale strach ti nedovolí jednat racionálně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama